Přeskočit na obsah

Třída Imperieuse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Imperieuse
HMS Warspite
HMS Warspite
Obecné informace
UživatelRoyal Navy
Typobrněný křižník
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Nelson
Nástupcetřída Orlando
Technické údaje
Výtlak8500 t (standardní)[1]
Délka96,01 m (mezi svislicemi)
Šířka18,9 m
Ponor8,15 m
Pohon2 parní stroje, 12 kotlů
2 lodní šrouby
8000 ihp
Rychlost16 uzlů
Dosah6500 nám. mil při 10 uzlech
Posádka555
Výzbroj4× 234mm kanón (4×1)
10× 152mm kanón (10×1)
4× 57mm kanón (4×1)
6× 457mm torpédomet
Pancíř254mm boky (+ 254mm dřevěná podložka)
229mm přepážky
203mm barbety
51mm štíty děl
51–76mm paluby
229mm velitelská věž

Třída Imperieuse byla třída obrněných křižníků britského královského námořnictva. Jejich hlavním úkolem byla ochrana námořního obchodu. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1886–1905. Nakonec byly sešrotovány.[1]

Celkem byly v letech 1881–1888 postaveny dvě jednotky této třídy.[1]

Jednotky třídy Imperieuse:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Imperieuse Portsmouth Dockyard 10. srpna 1881 18. prosince 1883 září 1886 Od roku 1905 depotní loď. Prodána do šrotu 1913.
Warspite Chatham Dockyard 25. října 1881 29. ledna 1984 červen 1888 Prodána do šrotu 1905.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Základní uspořádání třídy
HMS Imperieuse

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 234mm kanóny kryté štíty. Kanóny byly umístěny po jednom v barbetách na přídi a zádi trupu a dále na obou bocích. Doplňovalo je deset 152mm kanónů v trupových kasematách. Dále nesly čtyři 57mm kanóny a šest 457mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů a dva tříválcové parní stroje o výkonu 8000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Plavidla dále měla brigovou takeláž o ploše 20 575 čtverečních stop. Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů. Neseno bylo 1130 tun uhlí. Dosah byl 6500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Plavidla této třídy trpěla přetížením a měla špatnou stabilitu. Už během stavby proto byla upravována a počet 152mm kanónů byl snížen na šest. Během služby bylo navíc odstraněno oplachtění (úspora 100 tun), které nahradil jeden bojový stěžeň. V případě války bylo následně povoleno posílení výzbroje o dva další kanóny ráže 152 mm. V 90. letech 19. století byly původní 152mm kanóny nahrazeny rychlopalnými kanóny stejné ráže.[1]

  1. a b c d e f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 64. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]